www.inadhled.cz Cesta Evropou už dávno není tím, čím bývala dříve. Při snaze překonat svižně delší vzdálenosti většina z nás využívá dálnice. Zcela nesmyslně a proti vší logice je na nich omezená rychlost, sebemenší překážka, například tunel, je důvodem k ještě podstatnějšímu zpomalení. Přidáme li číhající policisté a radary, lze říct, že vám nezbývá nic jiného, než stádově dodržovat pravidla, nebo občas sáhnout do peněženky.
Chcete li se vyhnout zvídavým očím a přístrojům, je vhodné nechat doma taková vozidla, která vzbuzují závist, nebo jsou nějak příliš viditelná. Jak si jinak vysvětlit zájem celníků, policistů a dalších zvědavců, který provází každé lepší sportovní auto. Mimochodem jich jezdí podstatně méně, než tomu bylo před 20ti roky. Dlouhá chapadla daňových úředníku způsobila jejich úbytek v celé Evropě. Při poslední cestě přes několik zemí jsem nepotkal žádné ferrari, astona, lambo, za 5 dní 4 porsche. A to je vše. To i přes návštěvu Rakouska, Itálie, Slovinska a Chorvatska, přičemž právě Rakušané se bez rychlých aut už obejít asi musí a v Itálii setkání dvou oturbených devětsetjedenáctek udělalo radost především jeho jižanskému majiteli.
Z toho vyplývá skutečnost, kterou je jistota v podobě zastavení každým, kdo k tomu má oprávnění. Nejnápadnější to bylo na Slovinských hranicích s Chorvatskem, kde se celníci pustili do rozebírání střely 911 od Porsche. Co hledali, to nikdo netušil, dokonce ani oni ne. Ale vášeň, s jakou se probírali i taškami a peněženkou, byla vzpomínkou na cesty do Jugoslávie v době komunistické represe. Na otázku, proč mám u sebe tolik peněz, už jsem odpověď nedal. Jak jim vysvětlit, že se může stát třeba defekt a bud třeba nová pneumatika. Škoda, že se podobná pozornost nevěnuje migrantům překonávajícím hranice s prstem v nose.
Podobný přístup mají dopravní policisté. Po hodinovém zdržení na celnici bylo ujeto 1500m a následovala další odstávka od slovinské hlídky. A aby toho nebylo dost, přidal se o půl hodiny později Ital hned za dálniční pokladnou a Rakušané také přispěchali s rukou k dílu, když použili ve 23. hodinu laserovou pistoli. 161km/hod stálo 50 euro a hezké povídání s tím hodnějším z proslulé dvojice zlý a pozitivní. Cena ještě v pohodě, k zamyšlení bylo, že přede mnou prolétlo BMW na rakouských spz ještě o 30 km rychleji, ovšem bez postihu. K tomu je ještě třeba dodat, že skrytý antiradar pomohl v několika situacích udržet vozidlo v rozumných hranicích z pohledu měření rychlosti.
Před nedávnou dobou jsme na inadhledu upozorňovali na nekvalitní betonové úseky na naší dé jedničce. Nutno konstatovat, že především tunely v Rakousku jsou na tom stejně. Neskutečně zvlněný povrch je přímo utrpením pro sportovní podvozek. Platí to i pro novou dálnici mezi Horním Dvořištěm a Linzem. Takže pokud máte hardcorové nastavení, jeďte jinudy, nebo se vám vysypou zuby. To samé ale zažijete ve většině tunelů v Rakousku.
Nedostatek sportovních aut se nakonec projevil i zájmem kolemjdoucích. V podstatě je dost smutné, když v místě, kde kotví jachty velikosti parníku, najdete především SUV a středně velké limuzíny. Kam se vytrácí radost z toho, že vám v garáži parkuje něco, co vám dává pocit rebelství a výjimečnosti? Lidé se bojí úředníků, kterým je dána moc otravovat život každému, kdo nepatří do úzkého kruhu elitářských miliardářů a zároveň si chce udělat život lepším. Neustále nás svazují různými zákony, utahují šrouby, šíří strach. Život už není tím, čím býval.
J3.K
