www.inadhled.cz Nebyl spokojen se žádnými sportovními vozy. Jednoduše mu neseděly. Enzo Ferrari nechtěl jeho připomínky vůbec slyšet a diskuze skončila velkou hádkou. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než aby vozy, kterým posléze vtiskl punc jedinečnosti, začal vyrábět sám. A proslavil se.
Za velkým úspěchem Ferruccia Lamborghini stojí jeden dobrý nápad, který dostal v roce 1946 na svatební cestě. Z líbánek si přivezl nejen fotky do rodinného alba, krásnou novomanželku, ale i pár vraků ozbrojených vojenských vozů, válečných relikvií, které zachránil před totální likvidací na šrotišti. Jako trofeje si je nechal dopravit do rodné vesnice v zemědělské oblasti Emillia Romagna, kde je se špetkou fantazie přestavil na koleni na zemědělské stroje. A u nich už taky zůstal. Z malé dílničky vyrostla továrna, která v polovině 50.let vyráběla více jak tisíc traktorů ročně.
Jenže jen u traktorů zůstat nechtěl. Ferruccio byl totiž velkým milovníkem rychlých aut.
Už v roce 1948 se Ferruccio proháněl Fiatem Topolino, který si jako absolvent technického institutu sám upravil do podoby dvousedadlové žihadla. Dokonce se s ním zúčastnil legendárního závodu Mille Miglia, který bohužel pro Ferruccia skončil předčasně, a to přesně po jedenácti stech kilometrech v jednom baru. Posádka vozu totiž projela zdí a skončila u výčepu. Na rychlé vozy ale rozhodně nezanevřel. Jako správný a úspěšný italský podnikatel vlastnil jiné a zajímavější sportovní vozy. V jeho garáži se vystřídalo nespočetně aut, jako například Alfa Romeo 1900 Sprint i 1900 Super Sprint, Lancia Aurelia B20 a dokonce Mercedes 300SL. Zkraje 50.let vlastnil sedm aut najednou, aby mohl jezdit každý den jiným.
Lamborghini však nebyl tím vděčným zákazníkem, jakého by si prodejci přáli. Nezapřel v sobě inženýra a na každém, opravdu každém, autě našel chyby. A bohužel kolikrát to byly chyby zásadní.
Maserati 3500Gts? – podle jeho slov bylo těžké, nejezdilo moc rychle (pro představu asi 220km/h). Aston Martin DB4? Také ho jeden čas vlastnil, ale nelíbilo se mu – odsoudil značku, která byla považována za super auto padesátých a šedesátých let, jímž jezdil i legendární James Bond. Staromódní, hlučné a neklidné. U jednoho vozu ho urážela kvalita interiéru, další měl mizernou ventilaci, u dalšího typu auta odsuzoval hlučnou převodovku. Nejblíž mu k srdci přirostla značka Ferrarri. Ale vůbec ne proto, že by tuto značku přijal bez výhrad. Měl nekonečný problém se spojkou. A problém byl tak veliký, že se rozhodl o problému promluvit s Enzem Ferrarim.
Kávička a popovídání s ješitným vládcem impéria ale dopadla fiaskem bez jakéhokoli pochopení. Lamborghiniho na sebe nechal Ferrari několik hodin čekat a žadatel o schůzku mu zase oplatil pohostinnost úvodní urážkou: „Pane Ferrari, vaše auta nejsou nic jiného než odpad“. „Lamborghini, možná umíte řídit ty své traktory, ale jinak autům vůbec nerozumíte“ – odvětil rozzuřeny Commendatore, jak se Ferrarimu přezdívalo. Tehdy se Lamborghini rozhodl. Když jeho lásku k rychlým vozům neuspokojí jiní výrobci, musí se spolehnout sám na sebe. Pro továrnu na sportovní vozy vybral místo mezi Modenou a Bologní, které nabízelo levnou ale kvalifikovanou pracovní sílu, a kde dostal od místní administrativy dlouhodobou bezúročnou půjčku. A v neposlední řadě chtěl dokázat hrdému Enzu Ferrari, že dokáže vyrobit lepší auto než on. Začal tím, že si najal dva bývalé inženýry a začal chrlit sporťáky třídy GT (gran turismo). A jako první z továrny vyjelo Lamborghini 350 GTZ.
 |  |
Následoval vůz Miura, který podle slov Lamborghiniho je "vůz pro ty, co mají mládí v srdci, chtějí uhánět jako čerti a být u toho vidět, pro mne trošku extavagance".
 |  |
O vozidle Espada pro změnu tvrdil „je to můj Rolls-Royce, pořádně rychlý, ale také velký a komfortní“.
 |  |
Jarama nazval „kompromis mezi Miurou a Espadou, a pokud chcete mít někdo jen jedno auto, tohle je perfektní a bez chyb“.
 |  |
Urraco bylo údajně "ideální auto pro všechny ženy".
.jpg) |  |
A Bravo "auto pouze pro milence".
 |  |
Foto: NetCarShow a Motor Trend
V roce 1972 prodal 51% své společnosti švýcarskému podnikateli a o dva roky později mu odprodal i zbývajících 49%. V roce 1973 se Ferruccio stáhl na svou vinici, aby se věnoval produkci dobrého a kvalitního vína. Později se ale vrátil k byznysu v oblasti hydraulických a klimatizačních systémů. Zemřel v roce 1993 ve věku 70let.
A jak dopadla válka s Enzo Ferrarim? Potkali se ještě někdy? Ano. Hned poté, co Ferruccio vyrobil své první auto GT v roce 1963. Lamborghini přišel do restaurace v Modeně a všiml si, že tam sedí i Ferrari. Když se míjeli, snažil se Lamborghini svého soka pozdravit, ale on předstíral, že mluví ke svému kolegovi. Enzo v ten moment ignoroval všechny v restauraci. Nikdy potom už spolu nepromluvili.
 |  |