www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Český kníže Spytihněv II., nastoupil podle stařešnického řád na trůn po smrti svého otce Břetislava I.. Kronikář Kosmas o něm napsal: Byl to muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smůlu, vousy dlouze splývající, tvář veselou, líce bělejší nad sníh a uprostřed jemně zardělé.
Kníže Spytihněv II. se narodil L.P. 1031 jako nejstarší syn Břetislava a Jitky ze Schweinfurtu. Už v devíti letech musel jako rukojmí do Německa, po porážce Jindřicha III. u Brůdku byl sice propuštěn, ale o rok později musel jako živá záruka Břetislavova pokoření do Německa znovu. V případě, že by český kníže Břetislav I. nedodržel dané slovo, čekala by jeho syna smrt.
Snad právě tato traumatizující zkušenost z dětství vedla Spytihněva II. k tomu, že okamžitě po svém nástupu na knížecí stolec všechny Němce vyhnal ze země. Toto nařízení se dokonce týkalo i jeho matky Jitky ze Schweinfurtu, která musela opustit navždy milovanou Prahu (uchýlila se do Uher, kde L.P. 1058 zemřela). Zmíněná nařízení se však nevztahovalo na Spytihněvovu manželku Hiddu Wettinskou, sníž měl syna Svatobora a jednu dceru neznámého jména. Další výjimkou představoval Sázavský klášter, odkud kníže Spytihněv nechal vyhnat slovanské benediktiny, uvedl na místo nich latinské řeholníky v čele s německým opatem.
Břetislav I. rozdělil Moravu mezi své mladší syny. Vratislav dostal Olomoucký kraj, Konrád a Ota Brněnsko a Znojemsko. Pro nejmladšího syna byla určena kněžská dráha. Spytihněv však odmítl otcovo rozhodnutí respektovat a rozhodl se bratry zbavit jejich údělů a Moravu jako celek připojil k Čechám. Dokonce i jeho bratr Vratislav (pozdější první český král Vratislav I.) uprchl do Uher a další bratři Konrád a Ota pak byli přinuceni vrátit se do Prahy.
Na jaře L.P. 1055 si Spytihněv dal potvrdit své zděděné panství u Jindřicha III. Císař tak ochotně vyhověl, protože počítal s českou pomocí v pokračující válce s Uhry. V tomto ohledu měl se Spytihněvem společné zájmy. Pro českého knížete byly Uhry nebezpečné už tím, že zde hledali útočiště jak Vratislav, tak i jejich matka Jitka a sázavští mniši. Ovšem hned následujícího roku v říjnu císař Jindřich III zemřel a císařovna vdova uzavřela s Uhry mír. Spytihněv se oprávněně obával možného vpádu Uhrů na Moravu a honem se s bratrem Vratislavem smířil a vrátil mu Olomoucko.
Papež Mikuláš II. za poplatek 100 hřiven stříbra povolil Spytihněvovi, aby při slavnostních příležitostech nosil biskupskou mitru (latinsky infula), kterou mu osobně papež poslal. Jednalo se o první zdařilý pokus o formální povýšení českého knížete.
Koncem září L.P. 1060 nařídil kníže Spytihněv II. přebudovat dosavadní Václavem (svatým Václavem) založenou rotundu sv. Víta na Pražském hradě na mohutnou baziliku, která vydržela až do časů císaře a krále Karla IV. který ji po částech rozebíral a postupně nad ní stavěl gotickou katedrálu. Kníže Spytihněv II zemřel těsně po této události 28. ledna L.P 1061 v pouhých třiceti letech pravděpodobně v průběhu morové epidemie. Pochován je v dnešní katedrále sv. Víta.