www.inadhled.cz Schvalování novely Pandemického zákona je ukázkou toho, jak se vládní Pětikoalice snaží prosadit tento zákon za každou cenu, přestože ho momentálně skutečně nepotřebuje. Průběh je v mnohém nestandardní a dokonce došlo k protiústavnímu jednání.
V části zemí se postupně ukončují pandemická opatření a restrikce, jedná se o rušení covidpasů, ale naše vláda místo řešení drastických dopadů inflace a uměle vytvořeného vzestupu elektrické energie zaviněného doslova bláznivými představami evropských politiků o potřebě zachránit planetu bojuje ve Sněmovně o prosazení naprosto nepřípustné represe obyvatelstva.
Zarputilost Fialovy vlády a koalice kolem ní je důkazem toho, jak moc zachutná moc, také svědčí o strachu politiků, kteří se zákonem chtějí chránit. De facto na Kanadě vidíme, jak zločinec ve vládě pomocí stanného práva vyhrožuje nespokojené veřejnosti a pomocí opatření obsažených v zákonu přijatém již v roce 1988 může sáhnout odpůrcům jeho názorů i na majetek a peníze. Zároveň jde opět o varování před možnou krádeží ze strany státu, a tím i před bankami a úsporami uloženými v nich. Představa likvidace hotovosti je v tomto světle tragická a v podstatě by se lidé v tu chvíli stali naprosto nesamostatnými, protože platební karta by byla velmi snadno zablokovatelná a jiná varianta by neexistovala. Chování Trudeau je výstrahou pro celý svět a opět se ukazuje, že je třeba se zamyslet nad tím, jak elitám v jejich záměru zabránit.
V průběhu parlamentních tahanic, kdy jsou zástupci Pětikoalice rozzuřeni oprávněnou blokací ze strany SPD a ANO, došlo k úniku adres poslanců, o což se zapřičinili aktivisté z Chcípl pes. Možná to v tuto chvíli bylo zbytečné, nicméně poslanec, který plní sliby dané svým voličům, se nemá čeho bát. Pokud však jde proti zájmu občanů, musí počítat s tím, že ponese následky. Navíc zjistit, kde jaký poslanec bydlí, není nic složitého a rozčílení posladnců je zbytečné. Budou li pracovat tak, aby se nemuseli, bát, mohou bydlet ve stanu uprostřed Václaváku a nic se jim nestane. Do politiky šli dobrovolně, s určitým jistě ne nezištným záměrem a s určitými představami, musí tedy počítat i s riziky.
Jindřich Kulhavý
