www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Ještě pohanské mravy v České kotlině
Životní pouť knížete Jaromíra se dá jedním slovem napsat-tragická. Patrně žádný panovník v naší historii neměl tak smutný konec, ale ani smutnou etapu vlády jako druhorozený syn knížete Boleslava II..Pokusím se Vám napsat to nejdůležitější, co jsem o tomto knížeti vyčetl z legend mantovského biskupa.
Prostředním ze synů knížete Boleslava II. Jaromír, jenž byl na příkaz svého staršího bratra Boleslava III., o kterém jsem Vám již psal, nechutně před zraky českých velmožů vykastrován tak, aby nemohl nastoupit na knížecí stolec v Praze. Vzhledem k tomu, že po smrti Poláka Vladivoje měl Jaromír převzít otěže vlády v roce 1003. Jenže tato informace je však patrně mylná, to vzhledem k tomu, že 9. února téhož roku dal na Pražském hradě vládnoucí kníže Boleslav III. zmasakrovat české předáky, a to zejména Vršovce. Proto se spíše přikláním k názoru, že Jaromír usedl jako suverén na knížecí stolec až rok následující 1004.
Český stát v této době prakticky zmizel z mapy Evropy a hrozil mu stejný osud, jaký postihl Velkomoravskou říši. Pánem Čech a vlastně i Moravy se totiž stal polský kníže Boleslav-řečený Chrabrý a přivedl do Prahy i početnou ozbrojenou vojenskou posádku. V létě 1004 však přitáhlo do Čech vojsko římskoněmeckého krále Jindřicha II. a s ním i přemyslovští bratří Jaromír a Oldřich. Poláci byli tak donuceni opustit Prahu a při jejích ústupu zahynul někdejší předák Slavníkovec Soběslav. který po vyvraždění své rodiny na Libici odešel raději do Polska.
Král Jindřich II. po vyhnání Poláků dosadil na knížecí stolec staršího z bratrů Jaromíra a udělil mu Čechy v léno. Jaromír mu pak v následujících letech pomáhal v bojích právě proti polskému knížeti. Jenže Jaromírova vláda v Čechách byla slabá a ani jemu se mu nepodařilo znovu připojit Moravu, která zůstala v rukou Poláků. V dubnu 1012 vstoupil na scénu Jaromírův mladší bratr Oldřich a svrhl ho z knížecího stolce doslova nevybíravě. Jaromír pak hledal pomoc u včerejšího nepřítele-Boleslava Chrabrého. Teprve až když nepochodil, obrátil se na římského krále Jindřicha II. Ten však už Jaromíra vlastně nepotřeboval a namísto pomoci ho nechal v Utrechtu uvěznit. Zde pak strávil kníže Jaromír dvacet let. Doba raného středověku byla doslova krutá a neznala slitování.
V roce 1033 však nový císař a král Konrád II. sesadil českého knížete Oldřicha a zajal ho v bavorském Řezně a vězněný Jaromír mu tak přišel vhod. Propustil ho a nechal podruhé uvést na pražský knížecí stolec. Dlouho na něm ale nepobyl. Oldřich se v dubnu následujícího roku vrátil zpět do Čech a svého staršího bratra Jaromíra znovu svrhl a pro jistotu ho nechal i oslepit a uvěznit v Lysé nad Labem. Až po Oldřichově smrti se opět, tehdy už slepý Jaromír posadil na knížecí stolec.
Nemaje dědice nakonec sám Jaromír přepustil vládu v Čechách svému synovci Břetislavovi I. Což byl syn knížete Oldřicha a jisté "pradleny" Boženy-Křesinovy dcery, nebo ženy. Jaromír se vrátil zpět na dvorec v Lysé nad Labem, kde byl 4. listopadu 1035 zákeřně Vršovcem Plevou nebo Kochanem zavražděn za podivných okolností. Kosmas uvedl, že byl proboden, když vyprazdňoval břicho své. Ať tak, či tak, jeho osud byl nanejvýše tragický, stejně jako jeho zavraždění. Ironií je, že po smrti byl Jaromír pochován v kostele sv. Jiří hned vedle svého bratra Oldřicha, který mu patrně škodil nejvíce.
Na úvodním obrázku: Ladislav Frei, jako kníže Jaromír ve filmu Oldřich a Božena.
