www.inadhled.cz Vlastnictví médií politiky by mělo být nějak omezeno. Tato myšlenka se zdá být logická vzhledem k tomu, co se dá s veřejným míněním dělat, máte li v ruce nástroj v podobě významného televizního kanálu, deníku, týdeníku. A pokud se někomu podaří být majitelem více médií najednou, má otevřenou bránu k úspěšnému vstupu do politiky a navíc od počátku s velkým náskokem. Poté jsou díky nim filtrovány a upravovány informace, které jsou vypouštěny národu.
Jste li na Facebooku, dostanou se k Vám úplně jiné články, než ty, které uveřejňují přední české deníky. Kritiku vládní politiky nevidíte na komerčních televizních kanálech, ty státní jsou díky obsazování teplých křesel také mimo realitu, o majitelích Blesku a Mafry se v jejich tiskovinách vzhledem k spolupráci dozvíte pouze pozitivní zprávy. Navíc překroutí případné ataky nezávislých novinářů a otočí je proti nim. Také uveřejňované žebříčky popularity mají tu podobu, která jim byla naznačena jako správná. Ovšem na sociální sítě se dostanou stati i jiného kalibru, než které lze považovat za oficiální.
Naštěstí existují odvážní publicisté, kteří dokázali říct NE! diktátu zaměstnavatele a odešli na volnou nohu. Nejde jen o odvahu, ale o opuštění teplého místečka, sociálních jistot, možnosti získat některou z cen označujících popularitu u široké veřejnosti. Naopak je čeká nejistota, těžší přístup k informacím, klacky pod nohami při uveřejňování vlastních názorů i rizika spojená s fyzickým napadením, nebo policejní a jinou úřednickou šikanou.
Důsledkem jejich činnosti jsou články s trošku jiným zaměřením. Dozvídáme se o podvodech politiků, zfalšovaných výběrových řízeních, zneužívání funkcí k likvidaci konkurence, zkreslování hospodářských výsledků, zamlčování skutků podléhajících trestnímu stíhání, ovlivňování vyšetřování vlastních kauz. Jsme upozorňováni na to, jak si vládní strany dělají reklamu na svou politiku, a tyto kampaně hradí z peněz daňových poplatníků, na švindly při výpočtech zisků z ekonomických opatření, na dosazování vlastních spřízněných osob do předních funkcí, na záměrné mrhání veřejnými prostředky, o skutečných důvodech a dopadech migrace. Získáváme informace o vzájemných dohodách velkých hráčů, ve kterých vždy platí něco za něco a většinou z veřejného, nikoliv soukromého.
Ne každý z vás si udělá čas na studium toho, co skutečně kolem nás děje. Není vždy snadné se v tom orientovat, není to ani moc pohodlné hledat. V tom je ten problém. Manipulovat davem je totiž velmi snadné, máte li k tomu vhodné nástroje. Dav pošlete doleva během pár dní, postrašíte ho systematickou prací i zveřejněním vlastních možností, povzbudíte nehoráznými sliby, populismem i žoviálním vystupováním. Očerněním nepohodlných naopak bez problémů dosáhnete jejich likvidace v oboru.
Pokud však máte k dispozici jen vlastní blog, omezené finanční prostředky a v patách noshledy těch, po jejichž lumpárnách jdete, je Vaše pozice daleko těžší. O to je více třeba si vážit nezávislých novinářů a publicistů, kteří si zachovali svou čest i nadhled. A neméně jsou důležití i ti, kteří překonají všeobecnou lenost a pohodlnost něco řešit a pomáhají šířit mezi lidi to, co si v deníku Dnes a dalších kdysi objektivních tiskovinách nyní už nepřečtete. Možná to některé otravuje, jiné nezajímá, ale bohužel okolnosti bohatnutí a vládnutí některých jedinců, imigrační politika i unijní slepota a byrokracie, to vše se dotýká nějakým způsobem každého z nás. Jen si to někteří nechtějí připustit a uvědomit. Bohužel.
J3.K