www.inadhled.live Politická scéna má nového nepřítele. Je jím osoba skrývající se pod pseudonymem Thomas Paukner. Tento Robin Hood uveřejňující poměrně krátkou dobu své články míří na špičky politických stran a s nimi spojované kauzy. Obávat se musí každý, kdo nemá čisté svědomí. Kdo ho z politiků má?
Paukner, a je jedno, je li to ve skutečnosti muž či žena, veškeré své informace podkládá zdroji. Což je něco, co současní novináři neumí, nedělají, nebo jejich závěry dokonale překrucují. Je natolik systematický, že vzbuzuje strach a byly na něj nasazeny hvězdy mainstreamu zvyklé pracovat na objednávku. Zdislava Pokorná zvaná Zdíša a Barbora Slonková, tedy investigativní novinářky pracující s fakty podobně, jako expremiér Petr Pinocchio Fiala. Co není pravda, to se dobarví. Už nyní tvrdí, že jsou tajemnému strážci spravedlnosti na stopě a mají k dispozici údaje získané z análů Seznamu. Prvním výsledkem pátrání je však další znevážení tohoto média vedoucí k odchodu určitého množství klientů využívajících služby Seznamu a vnímajících riziko plynoucí z neschopnosti či neochoty správců udržet v tajnosti některé jejich soukromé údaje.
Samotný Paukner svými komentáři zasahuje nejvyšší cíle a téměř bez ohledu na stranickou příslušnost. Nejmenší radost z něj má momentálně Vít Rakušan, z něhož se stává více mafián než významný politik. Už to není jen Dozimetr, létá v dalším průšvihu spojeném s nákupem vrtulníků pro stát. A nečekaně se objevuje v pozadí i v poslední době zázračně zbohatlá rodina Strnadů. Rakušan patří k nejhlučnějším kritikům současné vlády, k nejvýraznějším tvářím opozice a k nejmocnějším mužům ve státu. Přeci jenom 4 roky v čele „vnitra“ daly dost možností k nasbírání informací a vytvoření pák na téměř kohokoliv.
Obvinění vzešlá z článků autora o dění kolem Rakušana mainstream i veřejnoprávní média ignorují. I to svědčí o vlivu Rakušana a některých členů bývalé vlády. Jestliže Stanjura zalezl někam do díry a radši mlčí, aby nejitřil bitcoinové rány, zároveň doufá, že už nikdo nic nevyšetří, Rakušan je nadále aktivní. Podobně drzí jsou ještě Decroix, Kupka a třeba Hladík s Dvořákem, také Hřib, přestože existuje mnoho případů z jejich éry vládnutí hraničících s trestným činem či přímo možných je rovnou tak označovat. Neochota médií, policie a justice reagovat na tyto podněty svědčí o tom, že si politici zvykli na beztrestnost a dlouhou dobu hájení. Místo honu na ně všichni pátrají po fyzické osobě skrývající se pod pseudonymem Paukner. Zvláště, když slíbil v další várce článků podnět k přesměrování zájmu směrem k Hradu a tamním kontaktům na zbrojařské magnáty. Což je před summitem NATO pro Koláře s Pavlem třaskavé téma.
Paukner o sobě prohlásil, že mimo „péče“ o osobnosti z nejvyšších pater státní správy vyznává kladný vztah k Ukrajině a jejímu lidu, podporuje Izrael a považuje Putina a Rusko za agresora. V tomto se s ním rozhodně neztotožňujeme. V krátké historii vztahů nástupce Sovětského svazu a nově samostatných bývalých svazových republik je mnoho jasných důkazů o vměšování Západu do výrazného odklonu těchto zemí systematicky podporovaného jak USA, tak i liberální (zločineckou) EU. Rozšiřování NATO a agresivní podpora Ukrajiny mající v sobě inklinování k znovuzrozenému a tam opěvovanému nacismu jsou pro nás nepřípustným stavem a chápeme ruské právo na obranu, byť její součástí je i SVO Rusů mimo své území.
V otázce Izraele je mnoho nejasností, manipulací a zášti na to, abychom se jednoznačně přikláněli na některou stranu. Spíše vnímáme masakrování lidí, poškozování majetku, infrastruktury a trvalou nejistotu. Po osobním setkání s izraelskou mládeží i později jejich náturou je neochvějná náklonnost k tomuto národu těžko představitelná. O muslimských odpůrcích si však myslím též svoje a spíše vadí nevinné oběti souboje obou stran. Tím chceme říct, že Pauknerovi fandíme v oblasti uveřejňování zajímavých faktů o našich politicích a doufáme, že nebude stranit těm zapleteným do špinavých obchodů se zkorumpovaným kyjevským režimem. Držíme mu palce, ať vše přežije, zločince usvědčí a vyburcuje národ k aktivitě. Nezajímá nás, kým ve skutečnosti je, ale spíše sledujeme, zda li v této zemi dokáže něco rozhýbat.
Jindřich Kulhavý
