www.inadhled.cz Většině Čechů se při vyslovení slova privatizace zježí vlasy na hlavě. Jen malá část si hladí břicho a slastně pomlaskává. Jsou to ti, kterým se podařilo včas pochopit, že se oficiálně a bez následků dalo ukradnout tolik, že to stačí do konce života a pro několik dalších generací potomků. Velikost hromady se lišila dle drzosti a odvahy jednotlivých dobrodruhů.
Jedním z tehdejších lidí bez morálky byl i nynější ministr financí. Následovnou systematickou prací, provázaností se ,,správnými‘‘ lidmi a skupováním konkurence, také s využitím dobrých vztahů s bankami, vybudoval impérium ovládající trh s potravinami, hnojivy, biopalivy, médii a plno dalšími produkty. S mocí roste hlad, a tak bylo otázkou času, co jej zaujme dále. Například v energetice už se také zabydlel, takže i ČEZ se může obávat jeho iniciativy, podobně na tom jsou České lesy a další strategické státní podniky.
Nutno konstatovat, že jsme se ,,konečně‘‘ dočkali. Pokud si někteří naivkové mysleli, že jeho správná chvíle přijde až po dalších volbách, kdy z pozice jejich vítěze vyhlásí království, nebo aspoň připojí v svému portfoliu další vzácné drahokamy, mýlili se. Andrej Babiš se cítí natolik silný, že se pokusil o první atak na státní firmy. Naznačil, že by jeho ministerstvo doporučilo privatizovat z některé podniky. Vzhledem k tomu, že jde nejen o strategické, ale i výnosné společnosti, je vskutku jasné, kdo by se ucházel o nákup akcií.
Vzhledem k rozsáhlosti majetku spravovaného Agrofertem, potažmo samotným jeho majitelem Babišem, je velmi pravděpodobné, že s dalšími úvěry na nákup čehokoliv by neměl problém. Do Českých lesů se pomocí vítězných tendrů dostal již dávno, ví tedy, o jaké jde bohatství. Pokud jde o energetiku, tak u té to ví každý. Navíc všichni víme, jak moc se angažuje v petrochemickém průmyslu a nakolik mu záleží na všem týkajícím se paliv potřebných pro každého z nás.
Privatizace dalších strategických společností by byla opětovným tunelem na všechny občany této země a hlavně ztrátou pro státní pokladnu. A bohužel s přitákáváním určité části voličů, kteří v oligarchovi Babišovi vidí novodobého Mesiáše. Vzniku Mesiášů většinou předcházela v minulosti slepá důvěra oddaných příznivců a po jejich zrození dále udržovala vylepšenou výjimečnost rétorika jeho přisluhovačů. Tohoto systému využívaly všechny církve, později politici a nyní se to děje ve světě ekonomiky. Vzpomeňme na Viktora Koženého a jemu vyslovovanou důvěru vládou a podlehnutí jeho slibům u mnoha našich spoluobčanů.
Nynější ministr financí na to jde podobně. Kdo to nevidí, řadí se k těm, kteří si přejí více, než je v lidských silách možno naplnit. Ale dá se s tím dobře pracovat ve svůj prospěch. Což se Andrejovi daří skvěle. Neustále svým žoviálním způsobem připomíná neúspěchy předchůdců v křesle ministra, vládních stran z minulých let a zapomíná na svou minulost. Slibuje nápravy, zatím mu však v pokladně zeje nemenší díra, než těm před ním. A ve spolupráci s ČSSD ji ještě zvětší. O to hůře a realističtěji vyznívá příslib zvyšování daní. Prodej akcií státních firem by byl krátkodobou náplastí, po jejímž odstranění by rány v české ekonomice krvácely ještě více.
J3.K